RECYKLACE HLÍNY

JAK ZPRACOVAT HLÍNU, POKUD UŽ JE TVRDÁ A NEDÁ SE S NÍ MODELOVAT, tzv. RECYKLACE

• Naše hlína pro modelování se nikdy nevyhazuje, pokud ano, tak pouze do přírody kam patří, ale ten kdo někdy hlínu od začátku do konce zpracovával, tuší jakou to dá neskutečnou práci a NIKDY ji nevyhodí. Pokud hlína ztratí plasticitu a nechceme ji pracně zpracovávat, dá se recyklovat a použít třeba na stavbu chlebové pece aj.

• Tento popis je pro domácí podmínky tzv. provizorní. Vychází z toho, že nemáme výbavu keramické dílny.

• Než začneme s recyklací, je potřeba, aby byla hlína naprosto vyschla (někdy je tvrdá, ale není ještě pořádně vyschlá) obr. B. Poznám to tak, že suchá hlína má odlišný odstín barvy, než za vlhka. Když k ní přiložím vlhký prst, vlhkost se v hlíně rychle ztratí. Nenechte se zmást odstínem plastického jílu, barva může jakákoliv (přírodní odstín). obr. A.

• Pokud chci celý proces urychlit, hlínu si kladivem rozmlátím na menší kusy. Tato část je velmi oblíbená u dětí.

• Nachystám si nádobu s vodou, do ní vložím suché kusy hlíny a už jen čekám, až hlína nasákne drobnými póry vodu. Platí pravidlo jako u sádry. Vždy prvně voda, potom hlína tak, aby vody bylo vždy o kapku více jak hlíny a hlína mohla nasávat vodu (vodu popř. doplním). Během tohoto procesu mohu poslouchat jemné šumění, jak se voda dostává do pórků hlíny.

• Takhle čekám pár hodin/půl den/den. Záleží, jak velké kusy hlíny jsme měli. Poté nám vznikne hliněná kaše/tzv. šlikr (používá se i jako keramické lepidlo) obr. C.

• Mohu jej vařečkou promíchat a ujistit se, že voda prošla hlínou na všech místech, po odstání přebytečnou vodu vyliji. Hliněnou kaši pořádně promíchám, ideálně rukou, pokud se objeví nějaké hrudky, prsty je promísím (oblíbená záležitost u dětí). Nebojte se špíny z hlíny, hlína je čistá špína ;)

• Za klasických podmínek keramické dílny se hliněná kaše položí na savý materiál sádru, která odsaje velmi rychle přebytečnou vodu. Za domácích podmínek předpokládám, že sádru nemáme po ruce. Doporučuji tedy několik vrstev látky (opět bavlna či tričkovina), které zavěsíme na kýbl, tak aby pod látkou byl prostor, naneseme hlínu a opět čekáme. Jakmile máme hlínu na látce, svojí vahou je těžké důmyslně vymyslet připevnění látky na kýbl, doporučuji i jednodušší verzi, několik vrstev látky s hliněnou kaší položit do papírové krabice a poté ideálně na topení. obr. D.,E.

• Teď opět čekáme několik hodin, jakmile se z lepkavé kaše během sušení stává plastická tvárná hmota, hmotu sejmeme a pořádně zpracujeme podobně jako třeba těsto na chleba. obr. F.

• POZOR, ať hliněnou kaši nepřesušíme a celý proces nemusíme opakovat znovu

• Myslete vždy nato, že před naším tvořením si hlínu vždy znovu musíme uhníst jako těsto.

• Doporučení, experiment – nebojte se experimentovat a vytvářet si vlastní hlíny, lze je nejrůzněji kombinovat, hledat v přírodě, vykopat a zkoušet jejich vzorky. Do hlín se dá také přidávat organický i anorganický materiál jako třeba popel, noviny, křemičitý písek, kovový prach aj. Tento materiál však doporučuji přidávat již ve fázi přípravy hliněné kaše.